CHÁPU
Moc Vás chápu, před půl rokem jsem zůstala sama s tříletým synem, v rozdělaném baráku, bez peněz, bez topení a bez práce. Manžel sice nešel do vězení, to by snad si říkám bylo lepší, ale odešel k milence. Taky jsem moc bojovola, plakala a čekala, starala se o barák, dítě,že ho to přejde. Dneska je opět zpátky, vzorně se stará. Bydlím na vesnici, lidé si šuškají leccos, ale já jen říkám KDO NEZAŽIJE, AŤ NESOUDÍ. Hodně sil, ještě to určitě nebudete mít lehké. Jitka
Odpovědět