Řešení přijatelné pro obě strany

První těhotenství, registrace v Podolí (jediná porodnice v Praze, kde je určitá šance vyškemrat si přirozený porod) tehdy mezi 12. a 20. týdnem, možno i telefonicky. Chtěla jsem si to tam nejdřív prohlédnout, ať případně někomu zbytečně nezabírám místo, ale kvůli frmolu v práci se mi to povedlo až v 19 tt. Paní z kartotéky se mnou už mluvila jak s úplnou naivkou, samozřejmě plno v můj termín a ještě i dva měsíce po něm. Nezbývá, než vzít zavděk Krčí, kde mají alespoň oddělené porodní sálky a lze doufat v jakési soukromí. Při prohlídce porodního sálu za 150 Kč na osobu se dozvídám, že brzy budou mít stejná pohodlná křesílka, jako jsou v Podolí, a na rozdíl od Podolí oni rodíci ženy neposílají pryč, i kdyby se mělo rodit na chodbě. Na prohlídku jsem pak šla ještě jednou i s nastávajícím tatínkem, opět jsem se ujistila, že mě nepošlou pryč, a zaplatili jsme dalších 300 Kč. Registrace od 33tt., jednou týdně, myslím ve čtvrtek mezi půljednou a půldruhou. Přicházím v jednu, bohužel, dnes máme školení, tak už vás nezaregistrujeme, přijdďte příští týden... takže znovu, napodruhé už ok. Dalšího odmítnutí se dočkám při snaze přihlásit se tam, kde budeme rodit, na předporodní kurz, prostě plno.

V noci za úplňku mi pár dní před termínem praskla voda a měla jsem od začátku setsakra bolestivé kontrakce po 5 minutách. V klidu jsme se sbalili a vyrazili do Krče, zvoníme na zvonek, nikdo neodpovídá. Jdeme tedy do patra na porodní sál, kde zvoníme znovu a s úsměvem odpovídáme ne zrovna příjemné sestře či PA, že si jdeme pro miminko. Jaktože jsme prý nešli nejdřív dole do ambulance, inu jdeme tam, v ambulanci stejná doktorka, která mě vyšetřovala v porodně předchozího rána, evidentně unavená. Vnitřní vyšetření (otevřena na 4 cm), UTZ a znovu do patra na sál na monitor. S monitorem zase dolů do ambulance, kde se dozvídám, že musím být rozumná, protože odd. šestinedělí je obsazené a lůžko se uvolní až v 11 dopoledne, kdežto já porodím v 6 ráno.


Jak že to říkala ta PA při prohlídce, že NIKOHO neposílají pryč? Tak proč zrovna MĚ jo? Byla jsem zoufalá. Porodnice samy vybízejí rodičky, přijďte se k nám podívat, ať potom nemáte strach z neznámého... a mě pošlou do neznáma, na Vinohrady, kde nemají pořádný rooming, nebo do Motola, o kterém mi v hlavě neutkvělo vůbec nic. Znova se mi chce zvracet. Chtěla jsem přirozený porod, ale proč bych RISKOVALA doma, kdyby přecejen "náhodou něco", když v porodnici přece nesmějí nic, co jim nedovolím. A sotva jsem se nechala do porodnice nahnat, už mě vyhánějí... já naivka.


Snažila jsem se dohodnout, doktorka mi řekla, že ze 4 sálů jsou 3 volné a na tom čtvrtém odpočívá žena po porodu, pro kterou ještě to jedno poslední lůžko mají. Mohla bych tedy zůstat po porodu na sále do doby, než se lůžko na šestinedělí uvolní? Ne. Proč? Prostě ne. Mohla bych tedy porodit a po porodu jít domů? Vyloučeno, to se nesmí, co když nebudete v pořádku? Když nebudeme v pořádku, nebudeme asi potřebovat lůžko na roomingovém pokoji, ne? Prostě vyloučeno. Kdyby nebyla třeskutá zima, porodila bych tam někde v parčíku pod keřem, moje tělo rodilo a zvládalo to dobře, což jsem jednak cítila jednak to všechny ty jejich přístroje potvrdily. Jsem v úzkých, už nemám jinou možnost. Vizitku na PA od čápa jsem nechala doma a ona by se mě stejně nemohla ujmout uprostřed porodu bez toho, že bych k ní předtím chodila do poradny. Prosím tedy doktorku o sanitku s tím, že cestu do Motola neznáme. Kdepak, máte auto, jeďte si autem. Nastávající otec celou dobu, asi hodinu a půl, sedí v čekárně, nechápe, co se děje, a nemůže dělat zoufale nic. Odcházíme, a jen co se za mnou zavřou dveře, zvracím.

Předložila jsem dvě řešení, která mohla být přijatelná pro obě strany, ale nepochodila jsem. Doktorka rozhodla, že porodím za 3 hodiny, aniž by se mě předtím obtěžovala zeptat, zda budu chtít na urychlení oxytocin. Po cestě do Motola jsme zabloudili... Porod nakonec tak docela přirozený nebyl, ale jistě být mohl, kdybychom zůstali doma nebo mohli v klidu porodit na místě, které jsme si vybrali a znali. To vyhnání, bloudění, znovuvyplňování všech papírů, další vyšetření a monitor... to je samo o sobě dost stresu na to, aby se porod zastavil. Moje tělo rodilo dál, ale motolští mu zabránili ve volném pohybu a hlavička nedorotovala, nakonec jsem tedy dopadla přestně tak, jak jsem nechtěla - velký sál pro několik žen dohromady, nepřetržitý monitor, polosed s nohama v opěrkách, injekce na uvolnění pánve, tlačení na povel, dítě ušmiknuto a šup s ním na zahřátí do krabice. Vyškemrala jsem si je na břicho, kde se zdrželo celých několik vteřin, první přiložení nebylo tělo na tělo, ale asi jako když strkáte kabel do zástrčky. Až po 6 hodinách jsem přesvědčila sestry na šestinedělí, že určitě neomdlím a o dítě se postarám, a tak mi bylo konečně "svěřeno".


Šrámy na těle se hojily dlouho, na duši ještě déle. Když jsem se trochu dala dohromady, napsala jsem do krčské nemocnice, a dostalo se mi odpovědi od primáře a od PA, která provádí ty prohlídky sálu. Informaci, že v Krči se rodičky neodmítají, oba popřeli. Obracela jsem se na Lékařskou komoru, podle té lékařka nepochybila, na mé argumenty ale uspokojivě neodpověděli. Poloformálně jsem psala i na MZ, dostalo se mi polovičaté nesouvislé odpovědi.


Evidentně se lékařka cítila být vázána více vnitřními předpisy nemocnice než zákonem (když pominu, že byla po dlouhé směně unavená, to ale není můj problém). Možná by neškodilo obrátit se na soud, třeba by nemocnice závaznost těchto svých předpisů přehodnotila, třeba by je uvedla do souladu se zákonem. Byl by to moc užitečný soudní precedens, a vážně uvažuju, že to zkusím. Čas nevrátím a první porod nevyspravím, ale byla bych ráda, kdyby to pomohlo jiným pražským maminkám - už jen tím, že by nemusely konec těhotenství prožívat ve stresu, zda nebude stop stav a kam je poženou. Moje kamarádka byla odkloněna z Bulovky do Mělníka (!), stejně pak rodila sekcí, takže volné lůžko na šestinedělí ani nepotřebovala. Té ovšem nabídli, že může zůstat, nicméně nebude moc být na pokoji s miminkem. Jo a já jsem porodila v půl deváté, po dvou hodinách na sále šla na pokoj před jedenáctou hodinou, tedy v době, kdy už i v Krči měli pro mě volno... Podruhé jsem rodila doma a jedním z důvodů byl ten "luxus" klidu a jistoty, že tentokrát mě nikdo nikam vyhánět nebude.