18.2.2010 8:50:12 Myšutka*
Re: Co to má být?
Petro, já si nepřipadám, že bych nějak moc šetřila. Musím přemýšlet nad tím, co koupím a spoustu věcí považuji za naprosto zbytné (třeba mlsky), proto je nekupuju. Nám třeba ta tabulka čokolády na měsíc fakt stačí a nikomu to jako velké omezování nepřipadá. Děti si za kapesné můžou koupit co chtějí a sladkosti si ještě nikdy nekoupily. Vyděláváme na dnešní dobu velmi slušně, ale splácíme byt a auto. Peníze co nedáme za základní provoz většinou utratíme za výlety (kolo, lyže, brusle, hrady a zámky...). A samozřejmě spoření, dovolená (na dovolené odmítám vařit, což se prodraží) atp.
Prostě nemůžu mít všechno a volím to, co se mi líbí víc - radši výlet než večeře v restauraci, radši knížku než kupu sladkostí. Pokud bych měla na obojí, asi bych si občas do restaurace zašla, teď nemám, takže to nedělám.
Mohla bych jít pracovat jinam a vydělat víc peněz (manžel vydělává maximum, co ve svém oboru a postavení může), ale přišla bych o možnost relativně volné pracovní doby, dlouhou dovolenou a tím pádem i o možnost se celkem dost věnovat dětem. A protože mám syna, který vyžaduje celkem dost péče a má opravdu velkou potřebu fyzické blízkosti maminky, tak zůstanu tam, kde jsem.
Jinak článek je o šetření v případě totální nouze, to je z něj jasné. V běžném životě se takhle dlouhodobě žít nedá. Teda dá, ale člověk buď zcvokne, nebo bude naštvanej na celý svět. Ale pokud ta nouze přijde, tak se člověk chytá každé rady jak uštřit.
Odpovědět