... jako nakopnutí,když člověk musí začít šetřit a neví, odkud začít.
Koláčky a kafíčko nevnímám jako útok na své drobné radosti, ale jako upozornění, že tady MŮŽOU mizet peníze.
Mimochodem, v koláčcích fakt mizí, to jsem naštěstí zjistila už na střední škole, kdy mě po druhé hodině pravidelně přepadal ukrutný hlad, tak jsem vybíhala do pekárny naproti školy... a ejhle, kam se mi podělo kapesné?
Ostatní je o prioritách - někdo prostě potřebuje ke kadeřnici (když nemám vlasy do pasu, co se rok nemusí stříhat, tak to fakt jinak nejde), jiný zase nedává sekáče...
Na sebe v sekáčích nenakupuju (fakt to při těch výprodejových akcích nemá smysl - v tomhle je už realita jinde než před 10 lety), ale na děti jo. Je tam kupodivu větší výběr a netrhá mi pak žíly, když se kluci válí v manšestráčkách po písku (zejména, když byly uloveny při akci "vše za 20"
). K zahození nejsou ani Vietnamci, na některé věci. Třeba zimní kombinézu jsem v obchodech typu C+A nikdy pořádnou neviděla, zato u Vitenamců je jich spousta a poměr cena výkon je super.
K tomu nákupu oblečení ještě pár tipů, které pochází kuriózního zdroje - konverzační učebnice angličtiny
(téma sice bylo Jak se bránit hromadění krámů, ale s šetřením to myslím dost souvisí
)
Když držím v ruce kousek, který se mi líbí, položím si otázky:
1. Kam to budu nosit?
2. K čemu z mého šatníku se mi to hodí?
3. Nemám už doma něco podobného? (tohle býval můj nějčastější úlet, tahle rada mi fakt pomáhá nekupovat blbosti