6.1.2010 22:17:43 Hanka 75
Re: Je to složité
Já tě chápu. Uvažovala jsem, zda bych mohla donosit dítě pro někoho, být sur. matkou. Vím, zcela jistě a jasně, že ano pro vlastní sestru, pro svou dceru, možná snachu-tam (žádnou dosud nemám-mám dvě malé děti) nevím. Ale umím si představit, že i tam ano, záleželo by hodně na tom, jaká by byla, jak bych si jí vážila, jak bych jí věřila, jaká bych si myslela, že bude matka atd. atd. NO a pro někoh cizího ? Pro peníze bych to ve své situaci nedělala (i když neodsuzuji, jistě to není nejhorší způsob jak získat peníze, když jsou třeba-třeba zase pro vlastní dítě, pomůžete sobě i jiným), takže u mne z altruismu. Možná proto, že vím, jak bolí nenaplněné rodičovství a to i přesto, že adopci, pěstounství mi není cizí-prostě vím, jaké to je moc toužit po vlastním dítěti bez procedur okolo.. takže, abych se vrátil ak tématu, pomohlo bych jedině pod podmínkou, že bych si mohla po porodu, např. do konce šestinedělí rozmyslet, zda dokáže dítě předat či nikoli. A kdybych došla k tomu, že nikoli bylo by to v pořádku. Myslím, že tohle riziko, by biologičtí rodiče měli nést, já sama "na druhé straně bagikády" bych toto vůči nositelce dítěte ctila. Protože ona nemůže dopředu vědět a zaručit, že to dokáže bez vážné psychické újmy. Každá strana by něco riskovala, jedna že "přijde" o biol. dítě, druhá, že dítě sice předá, ale stejně šrámy na duši převáží dobrý pocit altruismu. Takhle to vidím já. Že by mělo být právem té s.matky rozhodnout se po porodu, že si dítě ponechá. Ovšem je mi jasný už teď, že tu je problém s potenc. zneužívám tooto jejího práva, např. by mohla biol. rodiče tímto vydírat atd. je to těžké :-(
Odpovědět