Re: čtyřletý gympl a nelituju

Na jedné straně souhlasím s Baru, taky si myslím, že brzký odchod na gympl může znamenat trochu ztrátu bezstarostného dětství, ale na druhou stranu chápu i to, co tu píšete o té atmosféře na základce, pokud odejdou ti nejlepší. Sama jsem 8leté gymply ještě nezažila, mám 4letý. Na základce jsem se druhým stupněm bezstarostně proflákala, spousta času na čtení a na koníčky, neambiciózní kolektiv mi nijak zvlášť nevadil (ale ani jsem tam neměla extra spřízněnou duši), ale měla jsem pocit, že je to tak normální. Na gymplu jem pak mrkala, kolik spolužáků vnímám najednou jako spřízněnější. Je to sice elitářské a hnusné , ale IQ má vliv na to, s kým si rozumíte. Obvykle máte s vašimi přáteli IQ podobné, takže elitu si stejně vytvoříte kolem sebe samovolně, škola neškola. A tohle se imho formuje kolem té pubety, do té doby je to dětem jedno. Co se týče učení, to je naopak blbé - gympl prostě je náročnější a pokud není dítě opravdu HODNĚ chytré,může být na gymplu ve stresu. Tak to měla chvíli já, ze základky jsem byla zvyklá, že všechno jde samo, na gymplu najednou nešlo, bez učení už nebyla jednička, ale trojka. Volba byla jasná - buď denně šprtat a mít jedničky a nebo se na ty 1 vykašlat a udržet rozumný standard (max na trojky). Zvolila jsem B a zpětně to vidím jako správné, protože člověku zbyde pak nějaký prostor, kam ještě může zabrat (k maturitě jsem zabrala a pak makala celou VŠ). Mám kamarádku, která makala celý gympl na jedničky a ve druháku na VŠ byla už tak vyhořelá, že výšky nechala. Tohle si myslím, že je nebezpečí 8letých gymplů - příliš brzo a příliš dlouhá studijní zátěž. (Netýká se dětí, které mají jedničky na gymplu i bez učení, ale to jsou vždycky tak 2-3 ve třídě, co sdi budeme namlouvat). Na druhou stranu, jestli je to prostředí na základkách dnes takové, jak píšete, je otázka, co je menší zlo... Jsem zvědavá, co bude za 10 let řešit se svými dětmi