Re: Z filmu "Sněženky a machři" mi jde dodnes mráz po zádech

ufff, no proč?

outsider jsem byla celou školní docházku, první roky proto, že jsem šla do školy a uměla číst (a dobře a rychle), psát bez chyb- vážně tehdy ano) ale ošklivě a počítat.... mimo to mi šlo zpívání (což jsem nepochopila od doby, co se přelomila puberta).

Tehdy fungovalo "kastování" trochu jinak, než dneska a přátel jsem moc neměla, kamarádů taky ne, to byly ty partičky, co jezdily s kočárkama a sháněly oblečení na ošklivý (i když úplně nereálný) ruský umělohmotný mimino. Prostě jsem byla jiná. Co mi vyhovovalo, byli kluci, nekomplikovaný, nakládačka byla nakládačka, bodláky ve vlasech a praky fungovaly jako x let předtím.

Od 5-té třídy bylo hůř, nebyly peníze už vůbec žádný, ani čas se mi věnovat, navíc nemám od přírody vtělen "vkus", tak jsem se ráno oblíkla tak, jak mi bylo fajn a NAHODILA jogurty na oči.

Kamarádky fungovaly tak, že 2 byly fajn, 3 už moc a vyvinutý sociální cítění vždycky mělo dojem, že slabšímu se má pomoci, mimoto byl leckdy zajímavější....

no a pak se mi vyvinul hrudník (od tý doby se nehnul ))) a bylo všechno jinde... protože zájem kluků = zájem holek..... atd.

sebevědomí, jakékoliv, ve mně vlastně vyvinul pud sebezáchovy, vdala jsem se a vzala jsem si velkou lásku, co mne pomalu a nenápadně a pak velmi veřejně - likvidovala den ode dne, nejen jako ženskou, ale jako člověka....... až prostě ten hrneček přetekl,

ne, nenechala jsem si zmenšit nos, upravit prsa, prostě jsem se postarala sama o sebe. Nehrším sebevědomím tak, že bych mohla rozdávat, nepovažuju se za HVĚZDU, ALE za člověka, který se prostě dovede postarat sám o sebe.... na finančním zajištění sebe sama trvám, ať jsou mé nároky jakékoliv, nakonec, už nerostu) a boty vydrží, když bude nejhůř.