Pojď mi trochu pomoct

Hezký den všem-chtěla bych se připojit se svým názorem.Mám tu výhodu?,že mám naráz i ty malé děti,i ty puberťáky.S malýma to u nás zabere víc času,ale s těma většíma zase víc nervů.Vždy jsem je vedla a vedu k samostatnosti,uklízet se jim samozřejmě nechtělo- mě to taky příliž neuspokojuje,ale udělat se to musí-takže u malých nám zabírá VELKÝ PYTEL,který se přinese,když se nechce uklízet a hračky do něj vložené se rozdají dětem,které si je budou chtít uklízet.Zde je už v naší rodině velký rozdíl-půlku dětí toho poučí a bleskurychle si uklidí,-mé 1 a 3 dítě,číslo 2 a 4 se pak rádo rozdělí s chudými a toto je prostě nerozhází.Pak litují až později,že si nemají s čím hrát,ale v tom jsem důsledná a fakt stačí příště říct-že donesu ten pytel a rázem se zrychlí úklid.Tady si myslím,že je důležité to fakt dotáhnout do konce a ty hračky fakt někomu věnovat.Aspoň si vyčistíte domáctnost od přemíry věcí.
Horší je to s těmi puberťáky-tam je to o nastavení hranic a rozhovoru typu-FAkt mi vadí,že je tu takový binec,ukliď si to do třeba večera-ne ihned to v tomto věku fakt nefunguje.Pokud to není,tak zase není to, na čem jim záleží, třeba televize,popř zákaz počítače,možnost návštěvy discotéky-asi je to manipulace,ale funguje.Tyto zákazy trvají do doby,než je uklizeno.Důležité je neztratit nervy,nekřičet a už vůbec ne udělat to za ně.
Jsem matka,která své děti nebije-ty druhé dvě-dřív jsem to jinak neuměla,moc na ně nekřičí,ale prostě je v některých věcech důsledná-a funguje to-aspoň u nás.Samozřejmá je pochvala,povzbuzení a pozitivní motivace,hodně si povídáme a děti se mi docela dost svěřují.Teď se asi strhne vlna odporu-že u někoho to prostě nefunguje-jasně-každý je jiný,ale když začnete u sebe-děti vás budou napodobovat.Prostě pevné nervy a hlavně zdraví.M.