Jak zvládnout zubaře

Ano, jako rodiče, vychovatelé i učitelé můžeme dětem pomoci zbavit se zbytečného strachu ze zubařského ošetření.

Kdy bychom měli s dětmi poprvé navštívit zubaře? Když mají prořezaný všechen mléčný chrup? Nebo až v šesti letech, když začíná růst trvalý? Až je budou zuby bolet, nebo až objevíme kaz? Negativní roli může v případě dětské návštěvy sehrát vlastní strach rodičů, kteří se rozhodnou, že nedovolí, aby jejich vlastní děti trpěly. Jednoduše s nimi k zubaři nejdou. Stačí si představit zvuk vrtačky… To ale jistě není nejvhodnější řešení. K zubaři můžete děti odvést v jakémkoliv věku hned z několika důvodů: první je prevence, druhá, že je kaz evidentně zřetelný, třetí, že zub vlivem hlubokého kazu bolí. Každý má více nebo méně spojené ošetření u zubaře s velkou bolestí, a také s přesvědčením, že to v podstatě ani jinak nejde než u zubaře trpět a strádat bolestí. Proč je vlastně zubař, kvalifikovaný a odborný lékař, dětmi tolik obáván? Je tu několik důvodů.

Zubař je pro děti cizí osoba, která se pohybuje v blízkosti dítěte s neznámými, „bolestivými“, „studenými“ a „bolest provokujícími“ nástroji. Blízkost někoho cizího je pro dítě pociťována většinou velmi nepříjemně.

Už samotné jednoduché vyšetření je nepříjemné, zubař pohybuje kovovými nástroji po tvrdé zubní tkáni. Obávané vrtání znamená vibrace, které jsou samy o sobě velmi nepříjemné.

Zubař je také jen člověk, někdy je bručoun, jindy chladný nemluva. Protivný může být dětem, když je oslovuje příjmením nebo naopak příliš mazlivě, desetiletý kluk se může na žádost „nezavírej tu pusu, broučku“ rozesmát nebo urazit. Každý zubař, který pracuje s dětmi jakéhokoliv věku, by měl umět vhodným způsobem najít společný jazyk s každým dítětem.

Malí i větší dětští pacienti obvykle na základě dřívějších nepříjemných a bolestivých zážitků návštěvu u zubaře odkládají až je pozdě a zub se musí hodně vrtat, nebo dokonce vytrhnout, což může způsobit mnohem větší bolesti a strach.

Každou situaci, která se jen vzdáleně podobá té u zubaře, dítě registruje a považuje za další hrozící nebezpečí.

Dítě není dospělý

Dítě je ale jinak psychicky, emočně ale i fyzicky vybaveno než dospělý. Více a rychleji se tělesně i citově unaví, méně se dokáže ovládat. Neví, co se bude dít, cítí se nejistě v těsné blízkosti s naprosto cizím člověkem. I když je zcela malé, nedokáže ještě mluvit a potřebuje zubařský zákrok, většinou už má zkušenost s lékaři: pamatuje si vůni typickou pro nemocniční ordinace, pamatuje si barvu pláště, nebo nástroje. Děti se často zubnímu vyšetření zuby-nehty brání, a tak není možné je vůbec léčit. Děti nejsou schopné pochopit, že je nutné dát se ošetřit, toto „rozumné“ objasnění po nich vůbec nemůžete chtít. Většina dětí je rodiči do zubařské ordinace donesena, dovlečena prakticky násilím s výčitkami „nedělej ostudu“, popřípadě „buď rozumný“ nebo „je to nutné“. V první řadě je dobré získat dítě nějak ke spolupráci k vyšetření. A tady je nutná práce samotných rodičů již dlouhou dobu před tím, než děti mají usednout do zubařského křesla. Vhodné je například povídat si o tom, jak prospěšné povolání je být zubařem, který pomáhá lidem, aby měli zdravé zuby, nestrašit zubařem jako za trest, být s dítětem v ordinaci, pokud to jde držet ho za ruku a samozřejmě podle rad zubaře nezapomenout na pravidelné čistění zubů a dodržování ústní hygieny společně s pravidelnými preventivními prohlídkami.

Proč zuby bolí

Velmi malé děti většinou nejsou schopné pochopit, proč je může bolet zub. Na otázku, kde se bere bolest zubu, je dítě až do mladšího školního věku často bezradné. Teprve s rozvojem myšlení děti bolest vysvětlují, například: „zub je zhnisaný, nečistila jsem si zuby, něco je v zubu zlého, či špatného, je to ze sladkostí“, ale také „zlobil jsem, neposlouchal jsem“. Bolest zubu děti zasazují do nějakých okolností, kontextu rodiny a sociálního okolí. I velmi malé děti může bolest zubů hodně potrápit. Vlastní pochopení dítětem, proč jsou zuby v nepořádku, si zaslouží pozornost každého rodiče. Příčina bolesti zubu, i nejasná, může být důsledkem velkého trápení. Strach, že zub bolí proto, že neposlouchalo, neuklidilo si hračky apod., může být klíčem k mnoha nepříjemným chvilkám. Pokud po těchto skrytých obavách o původu bolestí u dětí nepátráme, mohou v dalším životě napáchat ještě hodně zlého.

Zjistit, co si děti o vlastní bolesti zubů myslí, nám pomůže rozhovor s nimi, zbaví je to strachu, zubaři potom může pomoci i v ošetření malého bolestína. Měli bychom se zaměřit na to:

• jak dítě bolesti chápe, jaké příznaky bolest má, co si myslí, že je příčinou onemocnění,
• jaké důsledky a omezení, popřípadě výhody, bolestivý zub skýtá,
• jak dítě odhaduje délku bolesti zubu a jiných příznaků s ní spojených, protože může být zoufalé, když slíbíme jako rodiče, že to hned přejde a ono se tak nestalo,
• jaký smysl pro něj bolest má, vidí v ní utrpení, strádání, nebo i výhody?

Nepravdy v nás

Velký problém jsou u zvládnutí zubařského ošetření mýty nebo falešné představy, které jsou v rodičích hluboce zakořeněné z dětství. Takové falešné pravdy mohou pěkně zamotat hlavu a prohloubit strach ze zubaře. Jednou z nich je například, že „první, neboli mléčný, chrup, se nedá zubařem spravit, zuby stejně okolo 5 až 6 roků věku dětem vypadnou“. Tato nepravda hodně záleží na tom, že dítě je v tomto věku závislé na rodičích, a tak se většinou stává, že s dítětem přicházejí rodiče k zubaři v žalostném stavu, mléčné zoubky jsou zkažené a hodně bolí. Jako naschvál začnou takové zuby bolet škvrně na dovolené v Řecku, nebo v neděli ráno.

Další nepravda je, že „dítě bolest vydrží, protože je ještě malé a nebude si to pamatovat, nemá z toho ještě rozum“. Dítě si však pamatuje většinou bolesti velmi dobře. Z výzkumů je jasné, že i děti před narozením, či v průběhu porodu mají určitý druh paměti pro bolest. Tento mýtus snad nejvíce chrání rodiče, jejich vlastní strach, bojí se, že dítěti budou působit bolesti, že oni budou v očích dítěte zodpovědni za bolesti a strasti způsobené zubařem. Strach ze zubaře a bolestivých výkonů předejdeme pravidelným čištěním zoubků i u úplně malých dětí, které ještě nemusí mít prořezaný ani celý mléčný chrup.

Rodiče se někdy mylně domnívají, že není nutné dítěti dávat před zubařským zákrokem „bezbolestnou injekci“, myslí si, že dítě bude brečet a vyvádět tak jako tak, s injekcí i bez ní. Vpich bolí už sám o sobě, takže to vlastně nemá cenu. Rodiče si často myslí, že „bezbolestná injekce“, neboli odborně lokální anestezie, znecitlivění oblasti, zbytečně zdržuje zubaře. Dítě ale začíná brečet v ordinaci ne proto, že ho něco bolí, ale proto, že má strach, co se bude dít. Potřebuje zklidnit příjemným a mírným přístupem zdravotníků, ale také rodiny. Téměř všechny děti po vymanění se ze zubařského křesla přiznaly, že ošetření nebylo tak hrozné, ale obrovský byl strach, který z ošetření cítily.

V případě, že dítě na zubaře vhodně nepřipravíme, bude to horší: může více plakat, vyvádět, prostě bourat ordinaci. Mýty o tom, že nechceme svému dítěti ublížit, a tak mu nebudeme říkat „ošklivé věci“ a budeme raději lhát („neboj, zubař ti nic neudělá, nebude to nepříjemné“) mu nepomohou. V případě strategie „nedá se nic dělat, k zubaři musíme“, můžeme v dítěti vypěstovat pocit viny. Dítě by mělo věřit všemu, co říká dospělý, tj. rodič i lékař. Potom bude věřit, že injekční vpich lokální anestezie k zubu trochu štípne a bude to možná hodně nepříjemné, ale vrtání ani trhání zubu potom už bolet nebude, protože injekce nedovolí vznik bolesti.

Nešťastná může být i příprava na zubaře způsobem: „Ty jsi velký kluk a kluci nikdy nebrečí.“ Už tento fakt staví dítě do role muže, který nikdy neprojevuje emoce. Tato zázračná formule ale může selhat, dítě bude brečet a my v něm vyvoláváme naprosto zbytečně pocity viny.

Autorka je klinická psycholožka, pracuje v Centru pro léčbu bolesti FN Na Bulovce v Praze 8.