Poradna: Zvídavé otázky o sexu

Dobrý den, mám sedmiletou dceru Lenku, která chodí do první třídy. Od začátku školního roku se kamarádí s jednou spolužačkou, se kterou sedí v lavici a tráví s ní hodně času i mimo školu, třeba na hřišti. Jsem samozřejmě ráda, že má kamarádku, ale trochu mě zneklidňuje, že Lenka chodí domů s otázkami, které bych u tak malého dítěte nečekala.

Nedávno třeba chtěla vědět, co je to sex, protože kamarádka už to ví. To je celkem nevinná otázka, ale trochu mě děsí, když mi vypráví, že její kamarádka se dívá na porno (ona to popisuje jako film, kde se nějaká nahá paní hladí a pak si telefonuje s pánem atd.) Naposledy mě zarazila dotazem, co je to „macek“ – kamarádčin tatínek se prý takhle vyjádřil o svém údu, když se v přítomnosti své dcery sprchoval. Nejsem nijak prudérní, ale mám pocit, že to přece jen zachází dál, než je normální. Ještě bych chtěla na dokreslení zmínit, že Lenčina kamarádka chodí oblékaná skoro jako dospělá, dokonce někdy nosí i boty na podpatcích.

Co si o tom myslíte a jak mám na takové otázky reagovat? „Řešit“ něco s kamarádčinými rodiči nechci, jsme z malého města a bojím se, že by to nedělalo dobrotu.

Česká společnost je v otázkách sexu a sexuálního chování poměrně liberální. Toto téma však také vyvolává velké diskuze, jak jsme mohli nedávno sledovat na příkladu školní sexuální výchovy. Část rodičovské veřejnosti se postavila proti tomu, aby škola tuto problematiku rozvíjela a svým působením záměrně kultivovala. Pro příznivce zavedení sexuální výchovy na školách by tak výše uvedený dotaz mohl zároveň posloužit jako argument, proč nenechávat sexuální výchovu jenom na rodině.

V některých rodinách se o sexu téměř nemluví, v jiných se k němu rodiče staví naopak velice otevřeně. Důležitá je ovšem forma, kterou rodiče informace svým dětem předávají. Příliš dráždivé, provokující chování se sexuálním podtextem, které navíc není v souladu s věkem a celkovou vyspělostí dítě je, domnívám se, spíše ke škodě než k užitku.

Sexualita představuje jeden ze základních motivů lidského chování. Její motivační energie je přitom velice silná. Společnost ji proto v dětském věku i v období dospívání záměrně omezuje a brzdí, aby byl její potenciál využit vývojově žádoucím směrem, např. ve sportu, zájmových činnostech nebo v učení. Neznamená to ovšem, že bychom měli tuto oblast ve výchově opomíjet či se jí dokonce vyhýbat. Je však potřeba si uvědomit, že sexuální chování nelze oddělovat od citových vztahů. Děti a později mladí lidé by měli nakonec dospět k poznání, že sex je určitým vyvrcholením vztahu dvou lidí a jejich opětované lásky.

Záleží proto i na rodičích, jaký v tomto ohledu poskytují dítěti vzor a jak si vzájemně projevují své city. Není jistě nic špatného na tom, když dítě vidí, že se rodiče pohladí nebo se líbají. Jeho mravní a sexuální vývoj neohrozí, když doma náhodou spatří rodiče, jak se milují. Je rovněž docela přirozené, jestliže se dítě ptá na věci, které ho zajímají.

Pro dospělého člověka není pornografie nebezpečná, pokud jí zcela nepodléhá a jejímu sledování nevěnuje příliš mnoho času na úkor ostatních aktivit. Pro dítě však určitě není dobrým modelem sexuálního chování, neboť je odcizená, většinou odtržená od citového prožívání a reality běžného života. Dospělí vědí, že jde o fikci, o realitu virtuální. Dítě tyto rozdíly ale ještě nepozná.

Na druhou stranu nemusíte mít obavy, kdyby vaše dcera náhodou viděla u kamarádky pornofilm nebo by s ní o něm hovořila. Děti jsou zvědavé a neznámá a do určité míry tajemná, neprozkoumaná oblast je přitahuje. Důležitější zde jistě bude vliv vaší rodiny.

Právě rodiče jsou pro dítě lidmi, které napodobuje a s nimiž se identifikuje a to i ohledně sexuálního chování a postojů k druhému pohlaví.

Myslím, že byste si měli s dcerou o této problematice popovídat a vysvětlit jí, na co se její kamarádka doma dívala. Řekněte jí, že takto se k sobě někdy chovají dospělí lidé, kteří se mají rádi. Měla by vědět, že na hlazení či milování není nic špatného. Sdělte dceři, že podobné projevy patří do soukromí, aby pochopila, že jde o oblast intimní.

Lidé je také musí dělat dobrovolně a mohou je odmítnout, pokud je provádět nechtějí.

Podobně postupujte i ohledně pojmenování pro pohlavní úd. Dcera pochopitelně i ve svém věku může vědět, o jaký orgán se jedná a k čemu slouží. Vyzdvihněte ale, že takhle vy doma o těchto věcech nemluvíte a takto jim neříkáte.

A ještě jednu optimistickou poznámku závěrem. V dnešní době jsou děti denně vystaveny sexuálním podnětům. Se sexem se mohou setkat v reklamě, ve filmu nebo v klipech populární hudby. I k pornografii se dostanou v podstatě velice snadno na internetu nebo v různých časopisech. Avšak i za tohoto stavu přesycenosti materiály se sexuálním obsahem výzkumy prokazují, že se svou sexualitou zacházejí mladí lidé poměrně uvědoměle. Je to vidět např. na tom, kdy zahajují pohlavní život, jaké vyznávají hodnoty a postoje. Jsou lépe informováni o rizicích pohlavních nemocí včetně AIDS. Bývají proto v průměru zodpovědnější a méně střídají partnery. Jsou také zpravidla velmi dobře poučeni v otázkách antikoncepce.